Je buddhismus pro mě?

Cesta k dosažení plného stavu Buddhy většinou není záležitostí pár let a proto je na místě se ptát, jestli nám praxe buddhismu přinese do života něco pozitivního už teď a tady.

Co se tedy bude dít, pokud budeme poctivě studovat, kontemplovat a meditovat pod vedením kvalifikovaného učitele? 

Přijmeme zodpovědnost za vlastní život 

Jeden ze základních stavebních kamenů buddhismu je učení o příčině a následku, neboli karmě. Karma znamená, že cokoli co prožíváme – vnitřní pocity i vnější svět – je odrazem naší vlastní mysli. Jevy nejsou náhoda nebo vůle nějakého boha, ale výsledek našich předchozích myšlenek, slov a činů. Za všechno dobré i špatné, čemu v životě čelíme, si můžeme sami. V dlouhodobém horizontu tedy nemůžeme nikoho obviňovat za to, že se nám nedaří nebo že nemáme štěstí. Tento pohled ale také přináší svobodu, protože chápeme, že nejsme otroky nějakého pevně daného osudu, ale že své štěstí máme plně ve svých rukou.

Jsme schopní se k životu postavit tímto způsobem? Jestli ano, buddhismus může být pro nás. 

Nabydeme vnitřní klid 

Spousta aspektů buddhistických meditací pracuje na tom, aby se naše mysl uklidnila a přestala neustále výřit myšlenkami a pocity. Naše mysl je jako sklenice s kalnou vodou. Pokud meditujeme a necháme ji ustálit, kal se postupně usadí a my nejenže dosáhneme vnitřního klidu, ale také jasně uvidíme, kdo jsme. Vnitřní klid je důležitým předpokladem pro dlouhodobý rozvoj a v praxe buddhismu je jedním z vedlejších, ale vítaných výsledků. 

Smysl života bude pochopitelnější 

Všichni z nás si neseme určité množství negativní karmy a ta nám brání prožívat svět vždy jako zářivý a plný smyslu. Mladí buddhisté se často ze začátku nadchnou pro novou a zajímavou věc, s planoucíma očima chodí mezi kamarády a smysl života vidí v přesvědčování ostatních, že buddhismus je to nejdůležitější ve všech světech. S léty praxe se ale pročistí naše návykové vzorce, mysl se naplní dobrými dojmy a ten plížívý pocit nedostatku zažíváme méně a méně. Postupně přestáváme tak toužit po dosahování výsledků a budeme moci více spočívat v přítomném okamžiku, protože to každodenní teď a tady začne být opravdu příjemný prostor k bytí. Budeme mít vnitřně všeho dost a naše dříve neukojitelné potřeby a touhy nás přestanou vláčet světem sem a tam. V této fázi začneme přirozeně chápat, co je nejhlubším smyslem našich životů – totiž z úrovně takového nadbytku spontánně a nenuceně pomáhat ostatním, kteří nadbytek nemají. Provázet je těžkostmi, sdílet s nimi radosti a rozdávat lásku, která neočekává nic nazpět. Mít rádi sami sebe a svět takový, jaký je a vidět potenciál v jakékoli situaci, v jakékoli bytosti. Moudře, nesentimentálně, efektivně a laskavě dělat všechno možné i nemožné proto, aby co největší množství bytostí našlo co možná největší množství trvalého štěstí. 

Prožít takovýhle život je obrovský a naplňující dárek. Nějakou dobu bude trvat, než se nám podaří vyhnat naše vlastní karmické kostlivce ze skříně, než se dokážeme opravdu uvolnit, být autentičtí a užiteční ostatním. Ale jakmile se nám to povede, pochopíme, že všechno to naše úsilí stálo za to. 

Staneme se neohroženými 

Když se řekne neohroženost, většina z nás si představí sebevědomí nabyté buď světskou mocí nebo třeba velkou fyzickou silou. S praxí buddhismu rozvineme vnitřní neohroženost, nezávislou na jakýchkoli vnějších situacích nebo podmínkách. 

Přibližme si ji na příkladu: představme si, že sedíme všichni v kině, kde se pokročilou 3D technologií promítá náš vlastní život. Někdy je film dobrodružný a my jsme vzrušení, při tragédiích jsme zdrcení a při komediích se popadáme za břicha tak, že skoro padáme ze sedaček. Naše karma nám zabarvuje náš film buď na černo nebo růžovo a my nemáme žádný odstup – lupič mířící na nás pistolí nám nedává jinou šanci než se bát. Jsme tak chycení všemi obrazy na plátně, že se nedokážeme uvolnit, otočit nebo cokoli jiného. 

Teď si představme, že se najednou budeme schopní otočit a uvidíme, že jsme v kině. V jednom okamžiku pochopíme, že vše, co vnímáme, vypadá sice velmi reálně, ale ve skutečnosti je to jenom 3D projekce. Jaká bude pak naše reakce, pokud dokážeme udržet takovýhle prožitek v situaci, kdy se na plátně objeví obrovský, naprosto reálně vypadající tigr? Sice se nám zježí chlupy na rukou, nejspíč vykulíme oči, ale v hloubi srdce si budeme říkat: „Wow, to je neuvěřitelné, to vypadá úplně reálně, to je úžasné, jak zajímavé!“ Jakýkoli vnitřní pocit, jakákoli vnější situace s tímto pochopením vypadá jako plná potenciálu a energie. 

Je asi zřejmé, že výsledky se nedostaví samy a že za nimi je spousta vnitřní odvahy, odhodlání a poctivé práce sama na sobě. Nicméně jak říkal Buddha, potenciál stát se osvícený mají naprosto všichni.